Ovšem dnes jsem na Webtrhu našel nového programátora, který jednal velice seriozně a ač já se téměř v oblasti programování nepohybuji, tak mě jako laika naprosto bez problémů pochopil a hned věděl co chci a pokoušel se semnou vymyslet to nejlepší řešení. Doufám, že to nezakřiknu a naše další spolupráce bude klidná a přijemná jako doposud. A veškerá práce bude odvedena bez větších problémů.

Mé pohnutky nejsou ani za mák tak nacionální jak by si mohl někdo na první pohled myslet. Jsou spíše ekonomického rázu. Většina studentů má rodiče, tito rodiče obvykle pracuji a odvádějí státu nemalé daně. Z těcho daní je placeno naše školství. Bohužel, slovenští studenti mají slovenské rodiče a tedy odvádějí daně Slovenské republice, která zřejmě není schopná otevřit dostatek vysokých škol. Každopádně občané ČR dotují Slovenské republice vysokoškolsky vzdělané lidi a to podle mě není správný přístup.

Musíme výcházet ze zkušenosti, že většina Slováků se vrátí do své domoviny a tedy ani po svém vystudování nebudou odvádět daně na našem uzemí a tedy ani splácet své studium v naší zemi. Rozhodně je to podle mého k zamyšlení.

Problém se objevil hned na začátku a to když jsme museli místo do zadního vozíku upnout dřevo do svěráků na kov, protože jiné nejsou. Problém je, že tyto svěráky k hoblici nejsou příliš dobře upevněny a když se snažíte řezat máte nejen pocit, že ulítne svěrák ale také není pochyb o tom, že i hoblice brzo zkolabuje. Toto vše by se zatím dalo přežít. Ovšem po vyzkoušení všech možných pil jsme dnes měli vyzkoušet rámovou pilu. Kdo nezná ať se mrkne jak vypadá na googlu. Tato pila je určena pro řezání větších kusů dřeva, rozhodně ne k řezání dřeva o rozměrech výšše poznamenaných a ne v prostorách naší dílny. Nejen proto, že jsem myslel že kolega pracující na hoblici za mnou mi loktem prorazí ledviny.

Jelikož jsem „mistr“ truhlář, povedlo se mi to samozřejmě zmrvit a protože, tato pila fakt na to není, trochu se mi zkřivila a já nebyl schopný udělat rovný řez. No příště se vrhneme na hoblovaní. Tak doufám, že se mi povede to dřevo zhoblovat do roviny.

Myslel, jsem, že žijeme v 21. století a existují i léky po kterých člověku není špatně. Na druhou stranu jsem si říkal, že to tak horké nebude. Omyl ! Brzy jsem zjistil, že po požití této sračky, pardon, léku mi bude velice nevolno, i horečka mi byla milejší než toto. Úspěšně jsem ovšem ustál všechny nástrahy dnešní medicíny a již se citím fit. Jediné čeho se nemohu zbavit je kašel, ale to bude žrejmě tím počasím a pravidelnou školní docházkou.

Ze začátku se zde zřejmě budou objevovat hlavně stručné články. Jelikož cílem nebude psát elaboráty o několika stránách, ale psát příspěvky pravidelně, zábavně a hlavně zajímavě. Tedy nový přístup. Možná s postupem času vyměním vzhled tohoto blogu. Uvidíme jak se vše uchytí.